Spořit, nebo investovat? Jak uvažovat, aby peníze přibývaly
Češi jsou v nakládání s úsporami velmi opatrní. Doba, kdy spořicí a termínované vklady vynášely i více než šest procent ročně, však odezněla. Kdo chce myslet do budoucna, měl by se pustit i do investování. Co brát do úvahy u „spořáků“ a jak investovat s rozmyslem, aby peníze přibývaly? Nad těmito otázkami se v komentáři zamýšlí Jan Macek, investiční specialista ZaVodou by Conseq.
Spoření a investování jsou dva různé pojmy, které mají hodně společného, ale ještě více rozdílného. Společný je cíl, tedy zhodnocení peněz. Liší se však v přístupu k riziku a také v práci s časem. Pokud nám jde například o vytvoření krátkodobé, rychle dostupné rezervy na pokrytí nečekaných výdajů, využijeme některý ze spořicích finančních nástrojů.
V případě, že přemýšlíme o vzdálenějších a nákladnějších cílech, jako je například zajištění na penzi či vytvoření „studijního fondu“ pro potomky, častěji (a správněji) bychom měli využít nástroje investiční.
Typickým spořicím nástrojem je bankovní spořicí účet. Při jeho využití nepodstupujeme riziko kolísání finančních trhů, nemusíme se bát, že obdržíme méně peněz, než jsme vložili. Peníze jsou úročeny sazbou, která se odvíjí od takzvané „repo sazby“, kterou vyhlašuje Česká národní banka a která by dlouhodobě měla být o něco málo výše než inflace. Tato sazba se může v čase měnit a s ní se mění i úroková sazba spořicího účtu. Pozor však na to, že lákavá procenta zhodnocení jsou většinou určena pro nízké obnosy peněz. S vyšší částkou často úroková sazba klesá.
Pokud již likvidní rezervu máme, ale i tak potřebujeme odložit peníze na dobu maximálně v řádu měsíců či jednoho až tří let, můžeme využít termínované vklady. Jejich výhodou je to, že po celou dobu trvání vkladu nám banka garantuje stejnou úrokovou sazbu, která se nemění. Nevýhodou je pak většinou to, že vklad nelze předčasně ukončit, případně za jeho ukončení platíme penále.
Jediné významnější riziko je spojeno s bankou jako takovou. V případě jejího krachu však můžeme spoléhat na systém pojištění vkladů. Ale pozor, funguje pouze do výše ekvivalentu 100 tisíc eur, což je v přepočtu zhruba 2,5 milionu korun.
Občas se lze na peněžním trhu setkat i s takzvanými „podřízenými vklady“. Jsou to vlastně klasické termínované vklady, ale oproti těm standardním nespadají pod zmíněný systém pojištění vkladů. Tedy v případě krachu banky o své úspory přijdeme, přinejmenším o jejich část. Za toto riziko však banka nabízí vyšší sazbu úročení než na standardních (pojištěných) termínovaných vkladech. Jde však spíše o okrajovou záležitost a pro běžného střadatele bych radil se jí spíše vyhnout.
Nezapomeňme také, že bankami inzerované sazby spořicích účtů a termínovaných vkladů jsou vždy uváděny před zdaněním, které je v tomto případě 15 % a které banka automaticky strhává při připisování úroků.
Investování přináší větší rizika, ale také větší potenciál zhodnocení peněz. Investovat můžeme do akcií, dluhopisů, nemovitostí, komodit, kryptoměn a dalších více či méně exotických aktiv. Ne všechny jsou stejně rizikové: obecně platí, že například dluhopisy jsou méně rizikové než akcie a ty jsou zase daleko méně rizikové než kryptoměny. Vždy ale platí přímá úměra mezi rizikem a výnosem. Tedy čím větší riziko podstupujeme, tím větší výnos bychom měli získávat. A naopak, investice s nízkým rizikem nám zpravidla přinesou nízký výnos.
Představme si riziko jako cenu, kterou za výnos musíme zaplatit. Například akciové výnosy bychom měli očekávat mezi sedmi až deseti procenty ročně, avšak s tím, že mohou v čase velmi kolísat a být i v některých rocích výrazně záporné. Stačí si například vzpomenout na poslední velký průšvih na akciových trzích, finanční krizi z roku 2008. Pouze za ten rok ztratily americké akcie (měřeno burzovním indexem S&P 500) na hodnotě více než 35 %. Akcie na pražské burze se tenkrát dokonce propadly o více než polovinu.
Z historie víme, že v dalších letech se akciový růst vrátil, a dokonce velmi silný, ale to tenkrát zoufalé investory uklidnit nemohlo. Výše uvedené poklesy pak navíc představují průměr celé dané burzy, jednotlivé akciové tituly mohou propadat, ale samozřejmě i růst, násobně více.
Hvězdou investičního nebe posledních dvou let jsou dluhopisy. Může za to paradoxně vysoká inflace a jí způsobený prudký nárůst úrokových sazeb, kterými centrální banky jednotlivých zemí inflaci krotí. Vysoké úrokové sazby pak vyhnaly vysoko i výnosy dluhopisů, které se po dekádě stagnace vrací ve větší míře do portfolií investorů. Ovšem i mezi dluhopisy jsou značné rozdíly, a i zde platí ona přímá úměra mezi rizikem a výnosem.
Na jedné straně tak stojí státní dluhopisy vyspělých zemí (včetně třeba České republiky), kde můžeme riziko nesplacení takového dluhopisu považovat za téměř nulové. Odpovídají tomu nicméně i nabízené výnosy, které se pohybují v nižších jednotkách procent. Na druhé straně pak dluhopisy vydávané většími či menšími soukromými společnostmi, kde riziko nesplacení může být naopak velmi vysoké. Koneckonců v poslední době jsme svědky stále většího počtu smutných příběhů, kdy investorům, tedy dluhopisovým věřitelům, zbyly po krachu společnosti pouze oči pro pláč. Cenou za toto riziko z pohledu firmy a naopak lákadlem pro investory jsou však výrazně vyšší výnosy, sahající někdy až k deseti procentům.
Jak se vyhnout riziku nákupu nekvalitního dluhopisu či akcie? Nejlepším řešením je tzv. diverzifikace neboli rozložení. A to na několika úrovních. Základním pravidlem je nesázet vše na jednu kartu – tedy jednu akcii, dluhopis či jiný investiční nástroj. S tím nám velmi dobře pomohou podílové fondy. Investicí do jednoho fondu se stáváme majiteli několika desítek či stovek jednotlivých titulů, které má tento fond v sobě obsažen.
Další úrovní diverzifikace je pak vybudování osobního investičního portfolia, složeného z více takových fondů, různě zaměřených. Pro investory, kteří jsou sice připraveni na kolísání trhu, ale chtějí přesto investovat bezpečně, lze doporučit například takové portfolio, které má sice vysokou váhu akciových fondů, ale ty jsou doplněny méně rizikovými fondy dluhopisovými a nemovitostními. Do většiny běžných fondů lze dnes investovat již s nízkými stovkami korun a není tak problém takové investiční portfolio sestavit i pro drobné investory.
A pokud se necítíte na to, vybírat si investiční fondy a sestavovat si portfolio sami, nezoufejte. Stačí se poohlédnout po šikovném investičním poradci, ideálně pokud se k vám dostane s dobrými referencemi od vašich známých, rodiny či kolegů.
Článek Jana Macka, investičního specialisty ZaVodou by Conseq byl převzat ze serveru idnes.cz.
Získejte jako první rady a tipy pro váš bezstarostný důchod
max. 2 e-maily měsíčně